V této aktualitě jsme pro vás shrnuli ta nejzajímavější data a výroky o klimatu z poslední doby. A přidali jsme i vysvětlení, jaká že to vede mezi klimatem a zemědělstvím propojující linka.
V minulém týdnu vyšla alarmující zpráva Světové meteorologické organizace (WMO) za rok 2021. Koncentrace hlavního skleníkového plynu (CO2) vloni vzrostla o 2,5 částice v milliónu částic atmosféry (ppm) na celkovou hodnotu 415,7. To je úroveň, jaká na Zemi panovala naposledy nejméně před třemi miliony let. Odpovídá výrazně vyšší průměrné teplotě planety, na níž však naše ekosystémy nebyly evolučně připravovány. Rekordní je také koncentrace metanu (CH4). Od začátku jejího soustavného měření v roce 1983 dosud nikdy nevzrostla tak výrazně jako právě v minulém roce. Globální koncentrace metanu stoupla v roce 2021 podle odhadů WMO o 18 na 1908 ppb, což odpovídá 262 procentům úrovně z předindustriální doby. Jak uvádí server Ekolist.cz, všechny skleníkové plyny dohromady zapříčinily globální oteplení v průměru o 1,1 stupně od konce 19. století.
Taktéž v minulém týdnu zveřejnil souhrnnou zprávu Program OSN pro životní prostředí (UNEP). Vyplývá z ní, že pokud svět nezmění přístup k životnímu prostředí, světové klima se do konce století oteplí ve srovnání s předprůmyslovou dobou o 2,8 stupně. Státy přitom v minulosti schválily závazek, že se zasadí o omezení oteplování maximálně na dva stupně. Klíčový bude podle odborníků přístup zemí skupiny velkých světových ekonomik G20, které vypouštějí 75 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Uvedla to agentura AP.
Další ze znepokojujících svědectví výrazného oteplení klimatu přinesl Neil Entwistle, profesor Salfordské univerzity, který v říjnové zprávě pro The Conversation prohlásil, že léto 2022 bylo rekordně nejhorší pro alpské ledovce. Tály rychleji než kdy dříve.
„Za 19 let, co jsem navštívil a studoval ledovce ve Švýcarsku, jsem neviděl léto jako v roce 2022. Rozsah změn je ohromující.“
uvedl Neil Entwistle a dodal, že glaciologové jako on používali slovo „extrémní“ k popisu roční ztráty ledu ve výši přibližně 2 % celkového objemu ledovce. Například švýcarské ledovce však letos ztratily v průměru 6,2 % svého ledu. Tato změna je tedy opravdu extrémní. Na vině je podle něj hned několik faktorů. V Alpách předchozí zimu sněžilo jen velmi málo. Ledovce proto nebyly dobře izolovány proti nadcházející letní sezóně tání. Jaro pak bylo obzvláště drsné, protože přirozené atmosférické vzorce počasí do Evropy zanesly saharský prach a zakryly alpskou krajinu. Vzhledem k tomu, že písečný prach absorbuje více sluneční energie než sníh (který je bílý, a proto více odráží), oranžově zbarvený sníh roztál rychleji než kdy předtím. Vlivem globálních klimatických změn pak v létě čelila celá Evropa nevídaným vlnám veder, což situaci zvýraznilo.
V minulém století tomu tak ale nebylo. Od konce malé doby ledové v polovině 19. století sice nepřibývají a spíše chřadnou ledovce po celém světě, každoroční ochranné vrstvy sněhu však bývaly dostatečně silné, aby vyrovnaly letní teploty a jimi způsobené úbytky. A právě tento ochranný mechanismus ledovců s postupem oteplování a dalších změn klimatu funguje hůře.
Server Ekolist.cz citoval generálního ředitele WMO Petteriho Taalase, podle nějž pokračující růst koncentrací skleníkových plynů, včetně rekordního zrychlení úrovní metanu, ukazuje, že svět jde špatným směrem. „Potřebné změny jsou ekonomicky dostupné a technicky možné. Času ubývá,“ zdůraznil Taalas. Při nedávné tiskové konferenci v Ženevě také uvedl, že rusko-ukrajinská válka může být z pohledu klimatu dokonce požehnáním, protože z dlouhodobého hlediska urychlí přerod a investice do zelené energetiky — navzdory faktu, že v tento moment jsou fosilní paliva vysoce poptávaná a jejich nedostatek nás staví před mnohé těžkosti. „V průběhu příštích pěti až deseti let je jasné, že válka na Ukrajině zrychlí naši spotřebu fosilních paliv, ale také tím zrychlí dlouhodobý přechod k zeleným energiím a hledání úspornějších řešení,” prohlásil Taalas a dodal, že energetický sektor stojí za třemi čtvrtinami emisí skleníkových plynů. „Odhaduje se, že globální transformace z ekonomiky silně závislé na fosilních zdrojích a s neudržitelným přístupem k půdě na ekonomiku nízkoemisní by si vyžádala investice přinejmenším za čtyři až šest bilionů dolarů ročně,“ stojí ve zprávě UNEP. Tím UNEP přímo vyjádřil svou podporu tzv. carbon farming, respektive regenerativnímu zemědělství, které svými postupy mimo jiné umožňuje sekvestrací CO2 z ovzduší. Vyzval také k většímu zapojení finančních institucí, například centrálních bank, do přechodu na nízkoemisní ekonomiku či k rozšíření a zlepšení systému poplatků za vypouštění skleníkových plynů. Mnohé z nadcházejících kroků budou probírány a definovány řadou světových lídrů na největší světové klimatické konferenci COP 27, která začíná již tento týden v Egyptě a kde má Česko díky svému předsednictví EU výsadní pozici mezi zeměmi unie. Důležitost této události je zřejmá. Jak zaznělo v rozhovoru Respektu s náměstkem ministra životního prostředí Janem Dusíkem a analytičkou Romanou J. Březovskou z AMO:
Potřebujeme nyní světu ukázat, že v EU neřešíme jen ceny energií a klima zůstává prioritou. Zelená dohoda pro Evropu přijatá v roce 2019 je i nadále aktuální, ba dokonce možná ještě aktuálnějším cílem EU, stejně jako následný balíček konkrétnějších opatření pro snížení emisí EU o 55% do roku 2030 známý pod názvem Fit for 55 z roku 2021.
Hned po oceánech je půda druhým největším přirozeným úložištěm uhlíku na světě. Postup, kterým se u nás tradičně půda obhospodařuje, bohužel přispívá k velkému uvolňování uhlíku do atmosféry. Změnou zažitých postupů, které přináší regenerativní zemědělství nebo tzv. carbon farming, však lze do půdy naopak uhlík z atmosféry ukládat. Děje se tak za předpokladu, že je půda živá a funguje v ní symbióza půdní mikrobiologie s rostlinami. Stačí pak již jen využít velkého potenciálu úžasně efektivního procesu fotosyntézy. Při ní všem zeleným rostlinám „stačí” světlo a voda, aby spotřebovávaly z ovzduší (jinak z našeho pohledu problematický) oxid uhličitý a měnily jej na užitečné látky. Fotosyntetizující rostliny CO2 rozštěpí na O2, tedy kyslík, který uvolní zpět do atmosféry a jejž pak dýcháme, a cukry obsahující uhlík. Část cukrů rostlina vyloučí svým kořenovým systémem právě do půdy, kde se stane úrodnou stavební složkou všech živých organismů v podobě tzv. humusu. V půdě potom takto zachycený uhlík setrvá tak dlouho, dokud je v ní život a není odkrytý či rozrušený mechanickými či chemickými procesy při intenzivním hospodaření. A právě o minimalizaci těchto vnějších zásahů do půdy se zasazuje regenerativní zemědělství, viz náš článek o 5 principech regenerativního zemědělství. Až 52 % světové zemědělské půdy je podle UN Food and Agriculture Org již degradováno a podobně je na tom bohužel i stav půdy v Česku, jak dokládají například nedávná data VÚMOP ukazující potenciální ohroženost české půdy vodní erozí.
Celková rozloha zemědělské půdy v ČR je 4,2 mil. hektarů.
Jen v České republice lze tedy přes půdu potenciálně zachytit až 42 mil. tun CO2 ročně (při zachycení 10 tun CO2 na hektar).
„Naším cílem v Carbonegu je se k tomuto číslu přiblížit, a díky probíhající expanzi projektu jej dokonce násobně překonat,” uvedl zakladatel českého projektu Carboneg Václav Kurel v nedávném komentáři pro Ekolist.
Máte dotazy či připomínky k článku? Dejte nám vědět na e-mail carboneg@carboneg.com! Rádi s vámi téma individuálně probereme.
