Z reportu IPCC vyplývá, že nebude stačit snižování emisí k dosažení globálních klimatických cílů, tedy držet globální oteplování pod 1.5 °C. Budou potřeba i negativní emise, neboli odstranění historických emisí z atmosféry. Cíl čisté nuly spočívá ve vyrovnávání množství skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry s ekvivalentním množstvím odstraňovaných.
Podle předpovědí expertů se během následujících 30 let stanou nástroje a postupy na odstraňování uhlíku z atmosféry hlavním prostředkem pro dosažení a udržení nulových emisí. (zdroj grafu: AirMiners)
Uhlíkové kredity představují jeden z hlavních nástrojů, jak přesměrovat kapitál na projekty, které emise snižují nebo přímo odstraňují. Uhlíkové kredity jsou cesta, která propojuje hospodářský růst s obnovou biodiverzity. Uhlíkové kredity však nejsou vhodné jako jediný přístup pro snižování uhlíkové stopy. Jsou jedním z prvků širší strategie snižování emisí, tzv. dekarbonizace.
Společnosti si nastaví ESG strategie a podle nich stanovují své ESG cíle. Mezi cíle může patřit dosáhnutí uhlíkové neutrality do určitého roku. Podle IPCC, nejpozdější rok kdy bychom měli dosáhnout čistou nulu je rok 2050, ale dřívější iniciativa je víc efektivní a zlepšuje šance, že dosáhneme zmírnění globálního oteplování.
Každá společnost, která chce dosáhnout uhlíkové neutrality, musí počítat s částečným využitím uhlíkových kreditů, tedy offsetování své uhlíkové stopy.
Prvním krokem je spočítání uhlíkové stopy, aby firma zkrátka věděla, jak si stojí. Z těchto dat pak vyplývá, v jaké oblasti by měla zaměřit své primární snahy o snižování emisí. Nejdříve společnost vyčerpá všechny možnosti, jak snížit svou přímou uhlíkovou stopu (typicky ve Scope 1 a 2). Scope 3 emise se vztahují na dodavatelský řetězec, kde je obtížnější nejen sbírat data ale i mít vliv na množství vygenerovaných emisí. Často je snižování emisí ve Scope 3 cesta na delší trať, protože vyžadujete spolupráci všech dodavatelů.
Firmy v této fázi často dojdou k tomu, že další zbytkové emise však již eliminovat z mnoha důvodů nedokážou. V tomto případě je mohou kompenzovat nákupem uhlíkových kreditů, ideálně s přesahem na další pozitivní sociální a environmentální benefity. Uhlíkové kredity jsou tedy doplněk, nikoli alternativa, k ostatním snižovacím opatřením. Je však zapotřebí spolupráce všech zúčastněných stran k nastavení transparentních pravidel trhu.
1 uhlíkový kredit (offset) odpovídá 1 tuně CO2eq*. V případě regenerativního zemědělství, 1 tuně CO2 z atmosféry uložené do půdy. Tyto kredity se prodávají na dobrovolném trhu s uhlíkovými kredity (Voluntary Carbon Market). Nejedná se o emisní povolenky, které se obchodují na regulovaných trzích.
*„Equivalent“ se používá, protože existují i další skleníkové plyny (ex. CH4, N20) ale všechny se pro jednoduchost převádějí na ekvivalenty CO2 podle hodnot stanovených vědeckou komunitou.
Uhlíkové kredity jsou cenné certifikáty, které se vydávají při odstranění oxidu uhličitého z atmosféry nebo při zamezení jeho vstupu do atmosféry. Rozlišujeme 2 základní druhy uhlíkových kreditů, a to technologické a přírodní řešení. Podstata uhlíkových kreditů založených na přírodních řešení (Nature-Based Solutions) spočívá v posílení přírodních systémů, jako jsou lesy a zemědělská půda, které mohou pohlcovat díky fotosyntézy více oxidu uhličitého, než kolik ho uvolňují. (zdroj grafu: Carboneg)
Carbon removal je jen jeden typ uhlíkových kreditů. Existují i avoidance a reduction kredity, které snižují množství nových emise které jsou přidány do atmosféry, ale neodstraňují historické emise na přímo. Většina firem, které kupují uhlíkové kredity, kupují avoidance a reduction kredity, mezi které patří např. zachování lesních porostů nebo projekty na obnovitelnou energii. Tyto uhlíkové kredity, které současně představují 90 % kreditů na trhu, jsou levnější, avšak s menším klimatickým dopadem.
Velký důraz je kladen na rozdíl mezi odstraněním CO2 z atmosféry a zamezením emisí CO2. To je jeden z důvodů, proč se současně nedoporučuje kupovat kredity REDD+ nebo z obnovitelné energie na kompenzaci uhlíkové stopy.
I když se vyskytly případy problematických přírodních uhlíkových offsetů, existují mnoha legitimních projektů, které snižují a zmírňují emise, k tomu mají doprovodné benefity v oblasti sociální a enviromentální.
Světové urychlování přechodu na systém „net-zero“ je pod drobnohledem. Někteří kritici tvrdí, že uhlíkové kompenzace jsou podvod. Dle CarbonCredits je v této debatě třeba vzít v úvahu několik klíčových bodů.
V roce 2023 byly publikováno několik studií (Ecosystem Marketplaces, Sylvera) jporovnávající více než 7 000 firem. Zjistily, že firmy, které kupují uhlíkové kredity, jsou při snižování uhlíkové stopy efektivnější než ty firmy, které je nekupují. Například, mají 1.8x vyšší míru dekarbonizace, 3x častěji zahrnují do svých cílů emise ze Scope 3, a 3.4x častěji mají schválené a vědecky podložené klimatické cíle.
V druhé části blogu (bude publikovaný v týdnu od 12.2.2024) se zaměříme na posouzení kvality offsetů a specifika uhlíkových kreditů z regenerativního zemědělství. Odpovíme také na několik často kladených otázek.
Přečtěte si více o uhlíkových kreditech zde.
Přečtěte si více o naší společnosti v Company Report.
